5) Teprve pak můžeme pustit tlakový bod a sledujeme, zda obvaz neprosakuje. 

Postupy při zástavě krvácení:

1)Zvednutí krvácející části nad úroveň srdce

(posazení u krční tepny, zvednutí končetiny vleže)

2)Přímý stisk tepny v ráně prsty 

(doporučení: obalit prsty nějakým textilním materiálem, prsty méně kloužou)

3)Zaškrcovalo

(Vždy se musí dbát určitých pravidel. Jako zaškrcovalo se nesmí použít materiál o malém průměru. Nikdy jej nepoužíváme na bérec a předloktí, pouze na paži a stehno. Je nutné jej podložit, přikládat na měkkou část, opatřit časem zaškrcení, neustále sledovat stav zaškrcené končetiny a v případě potřeby zaškrcovalo povolit.)

a)přechodné použití (po dobu ošetření)

b)definitivní použití (při amputacích, při hlubokých rozsáhlých poraněních)

4)Stlačení tlakových bodů

5)Přiložení tlakového obvazu

Tlakový obvaz se skládá ze tří částí. Nejdříve přiložíme sterilní materiál, pak tlakovou vrstvu (3-5 cm), nejvhodnější jsou nerozvinutá obinadla a pak pevně zafixujeme dalším obvazem. Popř. trojcípým šátkem. Pokud krev stále prosakuje, přidáme další tlakovou vrstvu.

Úraz střídavým elektrickým proudem vysokého napětí:                      

Při poskytování první pomoci při úrazech elektrickým proudem je nutné jednat rychle, nikoliv však ukvapeně, neboť úraz hrozí i zachránci. U úrazu elektrickým proudem vysokého napětí je krajně nebezpečné se i jen přiblížit k postiženému pro tzv. krokové napětí.V případě, že je vodič vysokého nebo velmi vysokého napětí na zemi, zachránce se může k postiženému přiblížit drobnými kroky a pokusit se postiženého dřevěnou tyčí nejméně 60 cm dlouhou odtáhnout mimo vodič.

Úrazy elektrickým proudem mohou způsobit nejčastěji poruchy srdeční činnosti (fibrilaci nebo zástavu), poruchy činnosti centrální nervové soustavy (poruchy vědomí), poruchy dýchání, popálení nebo smrt.
Nutné je uvědomit si, že postižený se sám nemůže pustit předmětu, který svírá, neboť působením elektrického proudu vzniká křečovité stažení svalstva. Proto je nezbytné nejprve přerušit nebo vypnout elektrický proud! Přerušení lze provést oddělením vodiče pomocí nevodivého předmětu minimálně 30 cm dlouhého od zraněného (například dřevěnou tyčí smetáku) nebo odtažením postiženého. Vždy je však nutné dbát na to, aby se zachránce nedostal do přímého styku s vodičem nebo poškozeným a zemí! Zachránce se nesmí dotýkat vlhkých částí oděvu postiženého, jeho těla ani kovových předmětů.
Je-li postižený v takové poloze, že by po přerušení elektrického proudu nebo styku s vodičem spadl, musí být před přerušením elektrického proudu nebo styku s vodičem zajištěn před spadnutím a tím i vznikem dalšího úrazu pomocí suchých a nevodivých předmětů. Po vyproštění je nutné řídit se především podle celkových příznaků. Přestála-li zasažená osoba nehodu leknutím, není třeba kromě dalšího dozoru zvláštní péče. Při bezvědomí musí veškeré úsilí směřovat hlavně k podpoře nebo k obnově životních funkcí.
Úraz elektrickým proudem může vést k bezvědomí nebo k zdánlivé smrti; projevy života - tep (zjistíme na krku nebo na palcové straně předloktí), dýchání (pohyb hrudníku, zamlžení lesklé plochy sklíčka nebo zrcátka), zúžení zornice při prudkém osvícení (například při odkrytí ruky, kterou bylo předtím oko zakryto - neplatí v hlubokém bezvědomí)]. V těchto případech zahájíme neprodleně umělé dýchání a nepřímou srdeční masáž. Před zahájením srdeční masáže se doporučují jeden až dva prudké údery pěstí do srdeční krajiny. Jestliže zůstaly bezúspěšné, přikročíme ihned k masáži srdce. Místní poškození kůže elektrickým proudem ošetřujeme stejně jako popáleniny, tedy ochlazením tekoucí vodou přiložením obkladu - igelitový sáček se studenou vodou a ledem v poměru 4:1 (vhodné i pro přepravu amputovaných částí těla na chirurgii) a poté zakryjeme sterilním obvazem (nepoužívat vatu!). Otevřené rány, způsobené spálením, se nechladí. Vzhledem k tvorbě puchýřů a otoků v místě popálenin je nutné z takto postižených míst a jejich okolí sejmout hodinky, přiléhající šaty atd. Nikdy neodstraňujeme předměty, které pevně lpí na popálenině.
Resuscitaci provádíme až do návratu životních funkcí, jinak jsou oživovací pokusy namístě až do doby, kdy se objevují mrtvolné skvrny nebo posmrtná ztuhlost, tj. nejméně dvě hodiny. Zařídíme vždy také protišoková opatření. Je třeba pamatovat na to, že postižený, i když je při vědomí, může je ztratit, zvlášť, trval-li účinek elektrického proudu delší dobu, proto nesmí být ponechán o samotě. K postiženému musí být přivolán lékař.
Hoří-li na postiženém oděv, hasíme jej např. pomocí přikrývky, nikoliv však z umělých hmot.
Obdobně postupujeme při zasažení bleskem při pracích v terénu.

Utonutí:

Nejdůležitějším požadavkem při utonutí je přistoupit ke kříšení utonulého okamžitě po vytažení z vody na břeh. Utonulého položíme na bok a tlakem na podbřišek se snažíme, aby z něho vytekly zvratky a tekutiny. Vyčistíme dýchací cesty a zahájíme dýchání z plic do plic. Při tom zjišťujeme, nejlépe na krční tepně, tep. Není-li prokazatelný, přistoupíme okamžitě i k zevní masáži srdce. Po obnovení dýchací činnosti je třeba provádět ještě nějaký čas podpůrné dýchání.
 I když se oživovací pokusy jeví bezúspěšné, je třeba v nich pokračovat až k dosažení výsledku nebo do příchodu lékaře.

Poranění kloubů:                                                                            

U lehčích poranění kloubů (některých distorzí) lze se spokojit přiložením studených obkladů nebo mírným kompresivním obvazem. Těžší poranění měkkých části kloubů bez známek subluxace nebo luxace vyžaduji imobilizaci co možná ve středním postavení, a to buď klidem na lůžku, použitím vhodné dlahy nebo přiložením pevného obvazu.

Při blokádě nebo luxaci je nutné zklidnit postižený kloub až do definitivního ošetření v dané poloze. Napravení každého vymknutí předpokládá přesné zjištění směru posunu a znalost příslušných repozičních manévrů, většinou je třeba také znecitlivění. Jestliže nelze tyto požadavky splnit, je každý pokus o napravení vymknutí neoprávněný. U těžších kloubních poranění jsou vedle imobilizace nutná také protišoková opatření. U všech druhů poranění kloubů je důležité dopravit postiženého do příslušného zdravotnického zařízení dalšímu ošetření.

Popáleniny:                                                                                   

Při místním ošetřování popálenin a opařenin lze použít u povrchních stupňů, které se projevují pouze zarudnutím kůže a postihují pouze malou plochu, nejrůznější chladicí prostředky, od studených obkladů až po chladicí masti. Je-li postižen malý okrsek povrchu těla puchýři, lze se spokojit přiložením sterilního masťového obvazu bez napíchnutí nebo sestřihnutí puchýřů a zklidněním postižené části těla. Jinak je nutné u rozsáhlejších popálenin a opařenin mít na mysli především nebezpečí druhotné infekce.

Při první pomoci není třeba popálenou osobu svléknout, jestliže to nevyžaduje přítomnost přidruženého poranění. Pouze opařenému se svléknou mokré části oděvu. Nikdy neodstraňujeme části oděvu pevně stmelené s popáleninami. Místní ošetřování popálených nebo opařených ploch záleží při první pomoci v pokrytí sterilním gázem široce až do zdravého okolí nebo v zabalení do sterilních roušek. Nejsou-li k dispozici sterilní látky, lze se spokojit popřípadě s čerstvě vyžehleným kapesníkem nebo bílým plátnem.
Pro popáleniny nebo opařeniny končetin se hodí také sterilní vaky z umělé hmoty, do nichž se končetina vloží. Při zasažení očí proplachujeme spojivkové vaky borovou vodou.
Na nosítkách, na nichž se postižená osoba přenáší, má být rozestřeno sterilní nebo alespoň čerstvě přežehlené prostěradlo. Popálený má být na nosítkách přikryt nejprve opět sterilním nebo čerstvě přežehleným prostěradlem a teprve pak pokryt přikrývkami. Při hromadném výskytu popálenin jsou přednostně odváženy osoby ohrožené dušením, s popálením očí, popálením fosforem nebo napalmem a se sdruženými popáleninami.

* Popáleniny dělíme podle stupňů: 1., 2., 3.stupně

Poleptání:

Při styku kůže, popřípadě sliznice s kyselinami a louhy dochází k poleptání. Tyto látky odnímají tkáním vodu a tím je poškozují. Louhy způsobují na povrchu kůže ložiska s mazlavou spodinou a kyseliny vytvářejí příškvary. První pomoc záleží především v rychlém odstranění politého oděvu a prádla a v oplachování postižené kůže silným proudem vody (minimálně 10 minut), nejlépe hadicí připevněnou na kohoutek vodovodu. Vzhledem k tomu, že při dlouhodobém omývání velkým množstvím studené vody hrozí nebezpečí prochlazení postiženého, je nutné dát pozor na možnost vzniku šoku nebo na

zhoršení jeho průběhu, pokud již šok nastal.
Poté opláchneme neutralizačním roztokem slabé kyseliny u poleptání louhy (zředěným roztokem octa nebo kyseliny citrónové). Při poleptání kyselinami neutralizujeme zásadou (mýdlovou vodou nebo roztokem jedlé sody). Neutralizace škodlivé látky příslušnými antidoty se neosvědčila. Toliko při poleptání bromem se doporučuje místní aplikace směsi 5% kyselého uhličitanu sodného a 10% natriumthiosulfátu. Na postižené místo se přikládá krycí obvaz, pokud možno s kortikosteroidní mastí. Proti celkovým příznakům zavedeme protišoková opatření a transportujeme zraněného do zdravotnického zařízení. Při poskytování první pomoci pozor na možnost vlastního potřísnění a poleptání.
Při poleptání oka též vyplachujeme velkým množstvím vody, ale nikdy nepoužíváme neutralizační roztok. U zasaženého oka rozevřeme palcem a ukazovákem oční štěrbinu a důkladně promýváme vodou nejméně 15 minut. Při vymývání oka je postižený uložený na boku té strany, na níž je postižené oko.
Při požití kyseliny podáváme větší množství vody s jedlou sodou. Dojde-li k požití louhu je nutné podávat octovou vodu nebo citrónovou šťávu. V každém případě je nutná lékařská pomoc.

Otravy:                                                                                         

Postup poskytnutí první pomoci při otravách se řídí především podle toho, je-li známo o jakou látku se jedná, podle druhu a rozsahu poškození a podle celkového stavu postiženého. Při vniknutí jedovaté látky do lidského organismu ústy, dýchacími cestami, kůží apod. nastane otrava. Při každém podezření na otravu (příznaky - nevolnost, zvracení, bolesti v oblasti žaludku, poruchy dýchání, křeče) je třeba zajistit odborné vyšetření postiženého lékařem.

Otrava dýchacími cestami:                                                                        

V případech, kdy otravná látka vnikla do organismu dýchacími cestami, se snažíme postiženého okamžitě vynést na čerstvý vzduch a uvolníme mu oděv. Při otravách, které vznikly po požití jedu, se snažíme podávat tekutiny v množství 0,5 až 1,0 litr vody, které obsahují NaCl a živočišné uhlí. V případech, kdy došlo k požití kyseliny, podáváme urychleně jedlou sodu. Při polknutí zásady podáváme vodu s přídavkem octa. Pokud aktuální zdravotní stav postiženého a jeho schopnost spolupracovat a orientovat se dovolují, vyvoláme zvracení drážděním hrdla postiženého prstem. Zvracení nesmíme vyvolat při požití silných kyselin a zásad a při požití benzínu a petroleje! V tomto případě ředíme obsah žaludku větším množstvím vody. Zvracení nelze vyvolávat též v případě, je-li poškozený v bezvědomí, při křečích a při celkovém špatném stavu.
V případě, kdy otrava postiženého vznikla po aplikaci látky injekcemi, je velice důležité zajistit transport do zdravotnického zařízení a pokusit se o udržování základních životních funkcí.
Při otravě způsobené látkami vstřebávajícími se kůží se snažíme oplachovat kůži tekoucí vodu. Zakazuje se podávat ústy mléko, kávu a alkohol. Zajistíme urychleně transport do zdravotnického zařízení a v jeho průběhu udržujeme s postiženým kontakt.

Otrava CO:

Otrava způsobená oxidem uhelnatým je ve většině případů smrtelná. Nejčastěji vzniká v důsledku inhalace výfukových plynů nebo při inhalaci nedokonale spalovaných materiálů, ucpaných kouřovodů a vadných topných spotřebičích. První pomoc spočívá v zastavení přívodu plynu, aby nemohlo dojít k výbuchu. Postiženého vyneseme na čerstvý vzduch. V situaci, kdy je porušen oběh a dýchání, zahájíme neodkladnou resuscitaci a zajistíme urychleně transport do zdravotnického zařízení.
Léčba akutních otrav musí být zahájena co nejrychleji a zároveň nesmíme při poskytované první pomoci opomenout na důslednou opatrnost, aby se nestalo, že požadované léčebné zákroky by se staly příčinou zhoršení stavu či dokonce způsobily smrt postiženého. Hlavní zásady léčby otravy spočívají v následujících krocích: 

1. co nejrychlejší vyloučení jedů z postiženého organismu - první léčebné kroky se již provádějí před samotným převozem do zdravotnického zařízení a pro postiženého mají v dalším průběhu záchrany rozhodující význam
2. zahájení rychlé neutralizace jedu prostřednictvím podávání antidot
3. zahájení symptomatické léčby 

Uveďme si přehled nejzákladnějších kroků při poskytování první pomoci při otravě:
V situaci, kdy postižený je při vědomí, snažíme se jej zklidnit, a zjistit kolik a v jakém množství otravné látky požil. V případě, že postižený je v bezvědomí, postupujeme při první pomoci stejným způsobem jako u ostatních případů bezvědomí a navíc se snažíme zjistit, co způsobilo otravu postiženého. Nutnou součástí poskytnutí první pomoci je též zaznamenat všechny získané informace a zajistit rychlé lékařské ošetření.

Poranění břišních orgánů:

Při poranění břišních orgánů zakážeme přijímání jakýchkoliv tekutin a pokrmů ústy. U zavřených poranění přiložíme na břicho studené vlhké obklady; nesmíme zde podávat analgetika. U otevřených poranění ošetřujeme rány obvyklým způsobem. Při výhřezu orgánů se nepokoušíme o jejich repozici (vrácení zpět do dutiny břišní). Spokojíme se očištěním okrajů rány, obložením a přikrytím sterilním gázem. Při všech otevřených poraněních ošetřujeme ránu asepticky podle platných zásad. Jinak se omezíme pouze na protišoková opatření a zařídíme rychlý odsun do zdravotnického zařízení.

Poranění páteře (míchy):                                                      

Při poranění míchy nesmí dojít při zvedání raněného stejně jako u poranění obratlů k ohnutí páteře. Proto vsuneme pod raněného prkno, dveře nebo jinou pevnou desku, popřípadě zvláště přizpůsobená nosítka. Končetiny a trup se připoutají k podložce. Při poraněních ve výši krční páteře musíme zajistit polohu hlavy tím, že k jejím stranám přiložíme pytlíky s pískem, těžké polštáře, atd. Přenášení a odsun se provádí nejlépe na použité podložce bez dalšího překládání. Je-li nutno vyzdvihnout raněného z jámy nebo z jiného omezeného prostoru, provede se to za současného tahu za hlavu a za dolní končetiny, ovšem třetí osoba přitom podpírá páteř rukama. Pak se raněný uloží na tvrdou podložku nebo na nosítka, která jsou zvláštním způsobem vyztužena. Ochrnuté raněné podkládáme malými polštářky, abychom zabránili proleženinám; páteř nepodkládáme. Zavádíme protišoková opatření podle platných zásad. Je třeba zajistit urychlený a šetrný odsun do zdravotnického zařízení.

Bezvědomí:

Při bezvědomí se jedná o poruchu funkce mozku, která může vzniknout např. při následujících nešťastných událostech: 

·         při úrazech hlavy 

·         při otravě

·         při úrazech elektrickým proudem atd. 

Pro raněného je velice důležité, zda se jedná o bezvědomí povrchové, kdy raněného lze na krátkou chvilku vzbudit a navázat s ním slovní kontakt nebo postižený může na hlasitější příkazy reagovat nekoordinovanými pohyby, nebo bezvědomí hluboké, kdy postižený nejčastěji nereaguje nebo reaguje pouze na bolestivé podněty. První pomoc spočívá v následujících krocích: Raněného položíme na záda, provedeme záklon hlavy a pokusíme se obnovit dýchání, zároveň kontrolujeme tep. Popřípadě provedeme umělé dýchání a nepřímou srdeční masáž, pokud není hmatný tep. Uložíme raněného do stabilizované polohy na bok, pokud je bledý, zvedneme dolní polovinu těla, v případě, že obličej je zarudlý, provedeme opak. Postiženého přikryjeme a zajistíme přísun čerstvého vzduchu a transportujeme jej do zdravotnického zařízení.

Epilepsie je skupina poruch mozku, která se může projevovat opakovanými záchvaty (paroxysmy) různého charakteru. Záchvaty jsou způsobeny výbojem elektrické činnosti určité části nervových buněk a mohou se projevovat poruchami vědomí a vnímání, křečemi, vegetativními projevy a psychickými příznaky. Klasickým záchvatem je tzv.GRAND MAL (tonicko-klonický záchvat) s náhlým bezvědomím, křečemi, pomočením, pokousáním. K jiným záchvatům patří PETIT MAL s mrákotnými stavy, záškuby v určitých svalových skupinách bez ztráty vědomí. Dále mohou přicházet v úvahu i např. záchvaty čichové, … Charakter záchvatu závisí na místě, které je v mozku postiženo, a liší se též s věkem nemocného. Někdy se onemocnění nemusí celý život vůbec projevit. Záchvat si nemocný nemusí vůbec pamatovat, ale mnohdy bývá tzv. předzvěst záchvatu (vnitřní pocit), která nemocného na záchvat podvědomě upozorní.Ten si pak mnohdy bez vysvětlení sám instinktivně začne vyhledávat vhodné místo, nebo polohu ve svém okolí. Epilepsie může být vyvolána např. nádorem, úrazem hlavy a určitý vliv má i dědičnost.

Nejčastější příznaky:
- různé druhy záchvatů (s křečemi v obličeji, chvilkové strnutí a nevnímání okolí, křeče celého těla, záchvaty spojené s pravidla s chvilkovým bezvědomím či mdlobami, ……. )
- nemocný se může během záchvatu pomočit, může nadměrně slintat
- oči mohou během záchvatu rychle kmitat, nebo mrkat (u menších záchvatů a zejména mladších lidí)
- specifický pocit před záchvatem (předzvěst záchvatu)
- záchvaty se mohou opakovat několikrát po sobě
Komplikace: sebe poranění, zapadnutí jazyka - dušení,….. 

První pomoc:
- spočívá zejména v předejití úrazu nemocného a nevědomého sebepoškození se při záchvatu - odstranit nebezpečné předměty z okolí nemocného, nemocného dle možností obložit např. dekami, molitany,…..
- v žádném případě se nesnažit záchvat násilím tlumit 
- zabránit nemocnému v pokousání se - např. smotaný šátek do úst, aby se do něj nemocný mohl zakousnout a nepokousal se
- přivolání lékařské pomoci (i po odeznění záchvatu a upravení zdr. stavu do normálu - nutná kontrola např. vnitřních zranění, …)
- kontrola životních funkcí (tep, dech, vědomí) - hrozí zapadnutí jazyka a následné dušení nemocného, myslet na možnost dalšího záchvatu, který může následovat

UPOZORNĚNÍ: nemocní epilepsií: nesmějí řídit motorová vozidla, neměli by pít alkohol - může vyvolat záchvat, světla a prostředí diskoték či podobné vjemy - mohou vyvolat záchvat, …….